Hokej

Na podzim roku 1993 se skupina místních sportovců rozhodla vyzkoušet, jaké to je provozovat hokej bez nutnosti neustále shrabovat led a lovit puky z okolního sněhu. Z místního rybníka se vypravili za mantinely do Boskovic.

Ze zkušebního výletu se už po několika návštěvách stala tradice trvající dodnes. Pravidelně od listopadu do února zajíždí parta hráčů jednou týdně na tamní zimní stadión k hodinovému zápolení. Při průměrné účasti asi patnácti účastníků každý přispěje asi padesátikorunou na pronájem ledu, zbytek doplácí tělovýchovná jednota.

V prvních letech, kdy zájem byl přece jen vyšší než dnes, si voděradští hráči vystačili vesměs sami. Dnes už s nimi jezdí i někteří známí z nejbližšího okolí. Upřímně řečeno, bez nich by se alespoň deset potřebných hohejistů těžko sešlo. Proto se i další budoucnost jeví s velkým otazníkem.

Co se týká jednotlivých hráčů, nelze nevzpomenout na pan Jaroslava Poláka, bývalého "profi" hráče Lysic, který i po padesátce mnohým mladším hráčům může rozdávat svůj přehled a zkušenosti (i když jak sám říká, víc už bohužel nic). Z těch dalších mají své nezastupitelné místo v kádru např. současný předseda místní TJ Pavel Odehnal, dále stylově nejelegentnější hráč Zbyněk Konečný (nádherně využívá skluz a oblouk, neboť je příliš líný na zbytečný krok) a v neposlední řadě pak obětavý a nemocemi často sužovaný pokladník Miloš Konečný, jehož funkce je vpravdě nenahraditelná.

Nejkrásnější okamžik každé sezóny pak přichází pravidelně až v samotném jejím závěru, kdy je v taktické základně hokejistů (jíž je pohostinství U Řehůřků ve Voděradech) provedeno pravidelné hodnocení. Vždy je spojeno s gulášem (rok od roku lepším) a stejně tak dosud vždy mohla být s povděkem kvitována skutečnost, že se ho všichni hokejisté ve zdraví dožili, což pochopitelně není věcí vždy zcela samozřejmou.

---

Zvyšující se ceny za pronájem ledu v Boskovicích byly příčinou ukončení hokejových aktivit po sezóně 2005/6.